Glosář
Lipofilní
Lipofilní znamená „milující tuk“: molekula přechází spíše do lipidů než do vody. Proč lipofilní zbytky vedou k agregaci a vazbě na albumin.
Lipofilní označuje molekulu nebo její oblast, která se přednostně rozděluje do lipidové fáze spíše než do vody, konvenčně kvantifikováno jako logP. U peptidů lipofilitu nesou konkrétní postranní řetězce — fenylalanin, tryptofan, leucin, isoleucin, valin a methionin — a jakýkoli připojený řetězec mastné kyseliny či lipidu.
Proč je lipofilita ve výzkumu peptidů důležitá
Vyplývají z ní tři důsledky. Za prvé rozpustnost: sekvence bohatá na lipofilní zbytky se v čistém vodném pufru rozpouští obtížně a před zředěním může potřebovat malý objem organického korozpouštědla, což je častou příčinou toho, že se obsah lahvičky zdánlivě nedaří rekonstituovat. Za druhé agregace: exponované lipofilní oblasti vedou peptidy k vzájemnému spojování, což způsobuje zákal nebo fibrily, které nominální údaj o čistotě nepředpoví. Za třetí je cíleně navržená lipofilita konstrukčním nástrojem — C18 mastná dikyselina na semaglutide a řetězec C16 na liraglutide existují proto, aby vázaly sérový albumin a prodlužovaly poločas, což je týž cíl, jaký DAC a PEGylace sledují jinými prostředky.
Lipofilita také interaguje s nábojem: v blízkosti izoelektrického bodu peptidu nenese molekula žádný čistý náboj a převládá hydrofobní asociace. Praktická manipulace je popsána v průvodci rozpustností peptidů.
Související pojmy
hydrofilní · stabilita · oxidace methioninu