GIP

GIP — glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid, historicky gastrický inhibiční polypeptid — je inkretin secernovaný K-buňkami v duodenu a proximálním jejunu v odpovědi na živiny, zejména tuk a glukózu, tvořený 42 aminokyselinami. Spolu s GLP-1 odpovídá za inkretinový efekt, tedy pozorování, že perorální glukóza vyvolá větší inzulinovou odpověď než intravenózní zátěž vedoucí ke stejné glykemii.

Receptor a popsaná biologie

Receptor GIP je GPCR třídy B vyskytující se na beta-buňkách pankreatu, adipocytech, v kosti a v oblastech centrálního nervového systému. Publikované práce popisují glukózo-dependentní potenciaci sekrece inzulinu, účinky na nakládání s lipidy a průtok krve v tukové tkáni a centrální účinky na příjem potravy. Role GIP v energetické rovnováze je skutečně sporná — u modelů na hlodavcích bylo popsáno snížení tělesné hmotnosti jak při agonismu, tak při antagonismu na tomto receptoru a mechanismus zůstává otevřenou výzkumnou otázkou. Stejně jako GLP-1 je i nativní GIP rychle štěpen DPP-4.

Proč na tom záleží

GIP je druhým ramenem duální inkretinové farmakologie. Tirzepatide je duální agonista GIP/GLP-1 postavený na páteři odvozené od GIP, a proto se biologie receptoru GIP přesunula z poznámky pod čarou do středu metabolického výzkumu.

Související pojmy

trojitý agonista · agonista receptoru GLP-1. Viz výzkumná rodina GIP, Tirzepatide a co je tirzepatide.